... a tak jsme Okince pořídili kamaráda. Asi bych mohla napsat článek "Takto koně nekupujte" - protože to byla akce, která mé realistické povaze odporuje. Zkrátka jsem si Robina alias Bobina zamilovala už "od prvního inzerátu", pak "od druhého inzerátu", následně "od první medializace v Jezdectví", pokračovalo to přes "první telefonát: Že není jednoduchej? Nevadí. Že se šklebí? Super. Že je poslední ve stádě? Dokonalé. Něco kdysi s nohou ? Nevadí..."no a pak "od prvního osobního šklebu" a bylo hotovo :-)
Prostě 15-ti letý šedý plavák fjordhucula. Vtipnej, po zlomenině LP karpu (nekulhá! - já taky nevěřila...), kůň bez uší, odolnej primitivek s úhořím pruhem a zebrovanýma nohama...no a jak říkám: malej, tlustej, tvrdohlavej a furt nasranej. No nehodíme se k sobě ?

Zatím Bobin do února zůstane u -teď už teda bývalé- majitelky v Novém Přerově a pak ho plánuju převézt do Slavkova k Okince. No a v dubnu tradddááá spolu na samotu u lesa :-)
Má to své mouchy...páč Bobin bydlí cca 60 km od nás, budu ráda, dostanu-li se za ním tak jednou týdně :-(
....ale i jednou týdně dá člověku zabrat, tvrdohlavec paličatá :-)
